Začalo to dámskými kalhotkami Victoria’s Secret. Jan Bednář studoval v USA a kamarádi z Česka ho prosili, aby jim posílal různé zboží, které tam bylo levnější. Přivedlo ho to na nápad posílat zásilky z amerických obchodů do celého světa. Jeho podnik ShipMonk rozvinul logistické služby ještě dál a dnes se posouvá k softwarové firmě. Loni měl obrat přes 10 milionů dolarů a letos čeká nejméně dvojnásobek.

Jedna z nejtalentovanějších českých hereček nejmladší generace na sebe dlouhodobě upozorňuje pozoruhodnou kombinací hereckého, pohybového a hudebního nadání. „Ve všem musíte trénovat, abyste byli lepší a lepší,“ říká dvaadvacetiletá herečka, která na focení pro Forbes překvapila novou imagí – pokud si ji pamatujete jako plavovlasou kučeravou dívku z Hřebejkovy loňské trilogie Zahradnictví, nové řady seriálu První republika, kde Anna ztvárnila jednu z hlavních postav, nebo z role herečky Zorky Janů ve velkofilmu Lída Baarová, její nynější krátký tmavší elegantní sestřih vás možná překvapí.

Že se Anna dokáže měnit jako chameleon, ostatně ukázala i ve veleúspěšné televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Tam upozornila i na svůj nepochybný pěvecký talent – třeba její podání interpretačně náročné skladby Chandelier od australské hudebnice Sii patřilo k největším zážitkům všech čtyř řad české verze této show, kterou pokaždé sledovalo přes 1,5 milionu dospělých diváků.

A hudbu a zpěv zjevně neopouští, naopak. Třeba s Českým národním symfonickým orchestrem loni zazářila na Hollywood Nights v Obecním domě. A ačkoli Annu momentálně nejvíce zaměstnává premiéra představení Penzion pro svobodné pány v pražském Divadle Palace a zkoušení nové inscenace Bratrů Karamazových v režii dua SKUTR v Klicperově divadle v Hradci Králové, chystá i další twist: „Chci si splnit sen a udělat hudební album. Nechci, aby to působilo dojmem, že se teď vydávám na nějakou velkou pěveckou kariéru, ale mám pár hudebních nápadů, o nichž si myslím, že by stály za to zrealizovat,“ dodává Anna Fialová.

Česko bylo globální líhní v antivirech a teď by se něco podobného mohlo stát s umělou inteligencí a strojovým učením. Rýsují se tu nadějné projekty jako SpaceKnow, Neuron Soundware či Alquist a z univerzitního podhoubí ČVUT vyrůstá i Rossum, který učí stroje rozumět fakturám. Gogár a jeho dva spoluzakladatelé prošli StartupYardem, mají v zádech investiční skupinu Miton a loni jsme je zařadili mezi TOP 10 českých startupů.

Ondřej Kania a Tomáš Jízdný pocházejí z Brna a znají se už od školky. Jejich cesty se opět zkřížily po dvacítce. Ondřej se vrátil ze střední školy z USA a začal prodávat rady, jak v Americe studovat. Firma to ještě nebyla. Tu založili až s Tomášem, který poskytl na rozjezd své peníze.

V roce 2012 tak vznikl J&K Consulting, který pomáhá movitějším českým studentům dostat se na americké střední školy. Pro ty dnes naopak organizuje veletrhy, aby v našem regionu sehnaly studenty. Firma má dnes obrat milion dolarů. A duo provozuje také dvě vlastní školy – české Pražské humanitní gymnázium a taky American Academy.

Studoval klasický balet v Praze a ve Stuttgartu a jako tanečník se také řadu let živil. „Tady si připadám jako doma, na tomhle jevišti jsem měl své absolventské představení,“ vypráví Jiří, když se prochází po jevišti Národního divadla, kde několik z letošních 30 pod 30 fotíme. Když dráhu profesionálního tanečníka v 21 letech opustil, živil se řadu let v New Yorku jako model. Tehdy se také dostal k módě. A i když není vystudovaný návrhář, pustil se do téhle práce naplno.

„Tenhle byznys není o malých věcech. Nemá smysl být skromný. Musíte do své práce dát víc než ostatní, jen tak máte šanci uspět,“ tvrdí Jiří Kalfař, který vlastní značku založil na konci roku 2012. A postupně se vypracovává mezi elitu – i tím, že systematicky pracuje na své prezentaci v zahraničí. Na Mercedez-Benz Kiev Fashion Weeku Kalfař dvakrát po sobě získal cenu pro nejlepšího návrháře kolekce pro muže, s dámskou kolekcí se loni představil i v oficiálním programu londýnského fashion weeku i v showroomu během fashion weeku v Paříži.

Jeho přístup k práci, inovativní střihy, originální siluety a také precizní práce s detaily v kolekcích pro muže i ženy záhy zaujaly mezinárodní odborné publikum: jeho kolekce se objevila v britské mutaci Vogue, prestižní francouzský magazín L’Officiel Kalfaře zařadil mezi 16 nejzajímavějších nových světových návrhářů, americký Nylon jej umístil do sledovaného výběru „Eight Emerging To Watch“ a v roce 2016 jeho plavky předváděla americká topmodelka Chrissy Teigen v prestižním plavkovém vydání Sports Illustrated.

Kalfař si navíc zakládá na tom, že je aktivista. „Nenávidím plýtvání. Dělám udržitelnou módu, moje výroba je etická, jsem v tomhle nekompromisní,“ říká Kalfař, který je vegetarián, řídí hybrid (těší se prý na den, kdy si pořídí teslu) a osobně se angažoval v nedávné kampani, na jejímž základě Sněmovna loni schválila zákaz kožešinových farem v Česku. „Móda je druhý nejšpinavější byznys na světě, je to hrozné svinstvo. Buď půjdeš se svinstvem, nebo proti němu. Věřím, že člověk může věci změnit.“

Ze zapadlého městečka až do srdce osmimilionové metropole, kde dnes řídí oblíbený bar. Dokonce tak vyhlášený, že se loni v listopadu zařadil do top 10 nejlepších podniků světa v žebíčku World’s 50 Best Bars. Jde o Termini, který patří jednomu z nejrespektovanějších světových barmanů Tonymu Conigliariovi a kde vše tepe právě pod Robinovou taktovkou.

„Musíme udržovat minimálně pětihvězdičkový servis,“ dodává k tomu se vší zodpovědností. Příběh sedmadvacetiletého barmanažera Robina Kolka je učebnicovým příkladem toho, jak se vyplácí vystoupit ze své komfortní zóny s cílem plnit si své sny.

Dříve nadšený fotbalista v Albrechticích u Českého Těšína se k řemeslu dostal náhodou v rámci brigády, kdy nejdříve jen sbíral a umýval skleničky. Následné servírování jej ale nadchlo natolik, že vyrazil do Prahy na barmanský kurz a najít si práci v oboru.

Dostal se až do prestižního pražského baru Hemingway, který mu ale začal být časem malý. A tak se jednoho silvestra vypravil „na blind“ přímou autobusovou linkou z Florence do Londýna, kde se uchytil mezi barmanskou extraligou a stal se zárukou perfektního servisu. V budoucnu by si rád otevřel svůj vlastní podnik. Jaký a kde přesně by měl být, ale zatím netuší.

Říká vám něco jméno Pinkerton? Zaprvé je to legendární americká detektivní agentura, která už dávno rozšířila svou působnost do celého světa a dnes se specializuje na risk management. A je to i zaměstnavatel Jiřího Lacombe-Jelinka, který tu od loňského podzimu působí jako bezpečnostní analytik (zjednodušeně řečeno: vyhodnocuje, jakým rizikům a hrozbám firmy čelí, a hledá strategie, jak tahle rizika minimalizovat).

Jiří jako správný „pinkerton“ o detailech své práce mluvit nesmí, my jsme ale detektivně vypátrali, že má na starosti bezpečnost top managementu a CEO jedné z největších technologických společností světa, jež má modré logo, její název začíná na F a sídlí v Menlo Parku.

Jiří – absolvent Harvardu a Kolumbijské univerzity – do Silicon Valley přišel z Kamerunu, kde působil jako diplomat v politické sekci delegace Evropské unie. Ještě předtím pracoval mimo jiné pro bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana a jeho nadaci v Ženevě. „Řekli jsme si s mojí paní, že chceme chvíli žít na jednom místě,“ říká ke změně směru z politiky do soukromého sektoru Jiří. „A protože mě dlouhodobě zajímá téma bezpečnosti, chtěl jsem získat zkušenosti právě v téhle oblasti.“

Od dětství zpívala, skládala vlastní písničky, hrála na klavír a na kytaru. Tahle mimořádně nadaná zpěvačka má hudbu v genech – po mamince, zpěvačce Lence Filipové, i otci, architektu Borisi Drbalovi. „Muziku jsem chtěla dělat vždycky a přála jsem si hrát živě a na velkých pódiích. Ale ne kvůli ambicím, spíš proto, že je tam nejlepší energie,“ říká Lenny.

K velkému hudebnímu světu má skvěle našlápnuto. V roce 2016 vydala své debutové album Hearts, které je dnes platinové a vyneslo jí čtyři hudební ceny Anděl. Velký zájem o její písničky mají v Itálii a Německu, koncertuje také v Londýně, kde vystudovala skladbu. A její přání je cestovat s muzikou po světě, takže u Evropy její cesta nejspíš neskončí.

Teď Lenny pracuje na novém albu, první singl má v plánu vydat na začátku března. „Všichni mi říkali, že abyste měli o čem psát, musíte něco zažít na vlastní kůži. Dřív jsem tomu tolik nevěřila, ale teď už vnímám, že je osobní prožitek pro moji muziku cenný. Takže nové album bude o něco temnější,“ směje se.

Na gymnáziu měl trojky, čtyřky a „prolejzal“ jen tak tak. Rodiče z něho byli nešťastní a třídní učitelka ho varovala, že neodmaturuje. Zato na vysoké škole exceloval: na UNYP a na magistru na London School of Economics měl jako jediný vyznamenání a stipedium. Tenhle rozdíl vysvětluje Radek Musil jednoduše: zabral tam, kde „viděl mrkev na konci provázku“. Dobře věděl, že se mu ekonomické vzdělání bude hodit – vždycky chtěl dělat investičního bankéře jako jeho táta.

Ten vedl investiční bankovnictví v PPF, dělal pro Wood & Co. a Vienna Capital Partners. Ani Radek podle svých slov „nechtěl zkysnout u Excelu, nýbrž dělat něco s přesahem“. Ve finanční skupině Roklen (stojí za ní byznysmeni Rudolf Ovčaří, Jan Klenor a spol.) začínal před třemi lety jako analytik korporátních financí, nedlouho poté stál u zrodu crowdfundingové platformy Fundlift a nyní je už partnerem.

Podílí se na strategii Roklenu a jako CEO rozvíjí Fundlift – pro peníze a marketingovou podporu od sedmi tisíc registrovaných investorů si tam už přišly třeba gastronomická skupina Ambiente a řetězec Sushitime.

Šachy hraje od svých šesti let. Už po roce začal porážet svého otce, úspěšného byznysmena Thaie Ngoc Nguyena, zakladatele obchodů Sportisimo. Rodák z Prahy se v devíti stal mládežnickým mistrem Evropské unie a na konci loňského roku pokořil rating 2500 bodů, které jsou kromě jiného potřeba pro získání prestižního titulu velmistra. Stalo se tak jen několik týdnů po jeho 16. narozeninách. Díky tomu se stal vůbec nejmladším českým velmistrem šachu v historii.

Student gymnázia na Německé škole v Praze by dále rád studoval aplikovanou matematiku na vysoké škole. Hovoří plynně německy, anglicky, česky a doma s rodiči mluví vietnamsky. Má tři bratry, kteří také hráli či stále hrají šachy, avšak na nižší úrovni.

Trénuje v průměru dvě až tři hodiny denně, turnaje má prakticky každý měsíc. Aktuálně se chystá na březnové mistrovství Evropy, kde bude reprezentovat Českou republiku. Kromě šachu jezdí na motokárách, sleduje závody F1 a obdivuje Lewise Hamiltona.

Lékařství má v rodině – její prababička byla jednou z prvních žen, které za první republiky vystudovaly medicínu. „Pocházeli s pradědečkem z Plzně, ale odešli do pohraničí. Měli pak ordinaci v Pošumaví, kam přivezli vůbec první rentgen a založili polikliniku,“ popisuje Markéta Pfeiferová začátek příběhu, který ji inspiroval k tomu, aby se ze všech oborů medicíny věnovala tomu, jejž mnozí považují za ten úplně nejobyčejnější – praktickému lékařství.

A protože Markéta nevydrží jen tak sedět a dělat jen jednu věc, rozhodla se, že právě tomuhle oboru bude dělat osvětu. Vedle práce v ordinaci v Praze na Břevnově tak Markéta, která si hned tři roky po státnicích udělala atestaci, jako odborná asistentka na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy přednáší medikům. „Chci jim primární péči a praktické lékařství trochu zatraktivnit. Chci jim ukázat, že praktický lékař není žádný hloupý obvoďák. Je to obor založený na dlouhodobých vztazích lékaře a pacienta, na dobré komunikaci, a je to nesmírně záslužná práce,“ vysvětluje Markéta, která je zároveň předsedkyní sdružení Mladí praktici, které zaštiťuje bezmála tisícovku mladých praktických lékařů.

„Odhaduji, že mladých je zhruba pětina z celkového počtu praktických lékařů v ČR. Chceme, aby hlas mladých lékařů byl slyšet, aby se spolupodíleli na rozhodování o věcech, které se budou primárně týkat právě nejmladších kolegů, jako jsou otázky vzdělávání, směřování oboru,“ popisuje. V červnu 2017 byla členkou organizačního výboru pražské konference pro 2500 praktiků z celého světa. Zároveň je Markéta zakládající členkou Ústavu pro zdravotní gramotnost.

A to pořád ještě není všechno. Markéta je také hlavní manažerkou pro ČR v celoevropském výzkumném projektu Oxfordské univerzity sponzorovaném Evropskou komisí, který má za úkol vytvořit strategii, jak by měla Evropa přistupovat k chřipkovým a chřipkovitým onemocněním a jak se zachovat v případě epidemií a pandemií.

„Jde o unikátní projekt, do něhož se po tři roky v celé Evropě zapojují celé sítě praktických lékařů, stovky odborníků,“ popisuje Markéta Pfeiferová. Mladá žena, která zanedlouho očekává narození prvního dítěte, ale i po výčtu všech svých aktivit odmítá, že by byla kariéristka. „Jen mě baví, když mi to, co dělám, dává smysl.“

Mladý vědec z pražského ČVUT prozkoumávající obzory umělé inteligence o sobě a svém pětičlenném týmu dal vědět díky loňské soutěži Amazon Alexa Prize, ve které akademičtí vývojáři z celého světa soutěžili o to, kdo naprogramuje nejlepšího chatbota, jenž dokáže vést co nejdůvěryhodnější konverzaci s člověkem.

Z globální soutěže si se svým chatbotem Alquistem odvezli pod mentorováním bývalého šéfa vývoje Googlu Jana Šedivého druhé místo a finanční odměnu 100 tisíc dolarů. Nechali tak za sebou prestižní univerzity jako Princeton, Carnegie Mellon či University of California v Berkeley. „Je to jeden z nejtěžších problémů, protože když chatboty naučíte mluvit a využívat znalosti, umějí fakticky vše, i přemýšlet,“ vysvětluje složitost bádání 27letý rodák z Hradce Králové, který se do oboru AI pořádně opřel až ve svém magisterském studiu.

Honza, kterého k počítačům přivedl zejména jeho dědeček, jenž v 90. letech rád zkoušel technické vymoženosti tehdejší doby, chce Alquista rozvíjet se svým týmem dále, rád by se účastnil dalších soutěží a také dokončil doktorandské studium. Svou další budoucnost ale vidí spíše na soukromé než na akademické půdě. „V Česku se mi líbí, ale v zahraničí je více možností,“ dodává k tomu.

Vadnoucí značku Burger King dokázal po svém nástupu před dvěma lety ihned dostat do zisku, otevřel další pobočku a chystá se na Slovensko. Ryška v únoru oslaví 27. narozeniny, ale ve světě fastfoodu se pohybuje přes 10 let.

Ještě při gymnáziu pracoval pro McDonald’s, kde začínal vyloženě od píky, lépe řečeno od fritézy, ale brzy se vypracoval na vedoucí pozice. Už jako manažer odešel do služeb jednoho významného franšízanta Bageterie Boulevard, kde měl mít na starosti několik poboček naráz. V nově vznikajícím konceptu ale dlouho nevydržel a zhruba po roce se raději opět vrátil k ozkoušenému americkému brandu, tentokrát do KFC, kde jako manažer otvíral novou pobočku v Centru Černý Most, svého času největší KFC bistro v Česku. Zároveň si už vyzkoušel práci na mezinárodních projektech v rámci společnosti Amrest, která značku KFC v Evropě provozuje.

Když byl jen krok od pozice regionálního manažera ve specialistovi na smažená kuřata, přišla nabídka z Burger Kingu, značky, kterou v regionu také provozuje polsko-americký Amrest. „Měl jsem na rozmyšlení jen pár hodin. Ale šel jsem do toho,“ vzpomíná dnes Ryška. Burger King měl za sebou rozpačitý nástup na český trh, bylo třeba jej výrazně nastartovat. Ryška vyměnil prakticky kompletní vedení poboček, zapracoval na navigaci prodejen a brzy začal situaci otáčet.

„Dnes jsme stabilně v zisku, tržby vzrostly asi na půl miliardy a do dvou let bych chtěl být na miliardě,“ naznačuje Ryška, který studoval česko-německá studia na pražské FSV UK, těsně před státnicemi ale studia opustil a naplno se vrhl na práci v byznysu s rychlým občerstvením. Dnes má Burger King v Česku 12 poboček a zaměstnává na různé formy úvazku asi 450 lidí. Do do pěti let se má podle Ryšky síť poboček v Česku a na Slovensku rozšířit na 60 míst.

Jeden z nejčinorodějších českých startupistů začal podnikat už ve 14 letech – na živnostenský list svého kamaráda tvořil na zakázku webové stránky, Java hry a později i mobilní aplikace. Hned jak oslavil 18. narozeniny, založil firmu Cleevio.

Ta se pro něj a jeho kolegy Miroslava Chmelku a Jana Částka stala základnou pro budování dalších projektů, v nichž měl Stibor vždy na starosti byznysovou stránku. Asi jste o nich už slyšeli: 1) Spendee – tuhle aplikaci pro správu osobních financí si během prvních tří dnů stáhlo 100 tisíc lidí. 2) Gamee – herní platforma má 10 milionů aktivních uživatelů, partnerství s Facebookem, Kikem či Viberem a v zádech investory jako Index Ventures, Credo Ventures nebo Initial Capital. 3) Angee – bezpečnostní zařízení, které vypadá jako chytrý válec Amazon Echo, stojí 349 dolarů, právě míří k prvním zákazníkům (těm, kteří Angee pomohli k úspěšné kampani na Kickstarteru a Indiegogo) a posléze půjde na volný trh.

Stibor teď svůj čas dělí mezi Angee a Gamee (v Cleeviu a Spendee zůstává jako podílník a poradce), a pokud nějaký zbude, patří snoubence a bojovému umění wing chun.

O jedné věci byla Jana alias Jaja Vaňková přesvědčená odmalička: že chce a bude tancovat. A tak někdy chodila i za školu, jen aby mohla trénovat. V patnácti odešla kvůli tanci z domova na severu Čech do Prahy. Zaměřila se na street dance a vytvořila si specifický taneční styl. Když to viděl americký choreograf Phillip Chbeeb aka Pacman, hned jí nabídl místo ve své taneční skupině. Ačkoli měla těsně před maturitou, koupila si letenku do Los Angeles – světového centra street dance – a odjela. Do školy v Česku se už nikdy nevrátila.

V USA záhy vyhrála prestižní televizní soutěž America’s Best Dance Crew, skvěle se umístila i v dalších kláních. „Díky tomu jsem získala pracovní povolení a mohla tam zůstat,“ říká Jaja. Teď už je to sedm let, co v Los Angeles žije. Z holky, která neuměla pořádně anglicky, se dokázala vypracovat mezi největší hvězdy ve street dance.

Sledují ji statisíce lidí, tanec učí po celém světě od Koreje přes Afriku až po Kanadu. Dělá choreografie pro soutěže, tančí v reklamách, klipech i filmech. Jako první Češka si zahrála v hollywoodském tanečním filmu, pracovala pro Cirque du Soleil a loni byla v týmu All Star pro World Of Dance 2017, se kterým jela turné po Americe.